PŘESTĚHOVALI JSME SE NA JINÝ BLOG > ODKAZ
Jelikož tohle byl náš první blog, byly jsme ukvapené a udělaly spoustu chyb, proto je v článcích nepořádek.
Navíc už k-pop skoro neposloucháme a z toho důvodu to stěhování.
Některé povídky předěláme i na druhý blog a budeme v nich pokračovat tam.
O povídky které jste žádali, budete moct brzy vidět na novém blogu.
Některé recenze budou také předělány (spíše ty novější).
Doufáme, že nás budete nadále podporovat avšak už v novém kabátu.
Děkuji.
Ryukí

2. Pomoc od přítele

28. dubna 2013 v 0:03 | Akary |  Pomoc od přítele
"Donghae?, nejsi ty syn toho," ani jsem to nestihl doříct a hned mi skočil do řeči. "Ano toho bohatého, hloupého chlapa, kterého všichni tak strašně nesnáší a vylívají si to na mě v domnění, jak mému otci tolik ublíží, ale mýlí se. Já jsem svému otci úplně fuk, jen spolu bydlíme. Pořád mě jen ignoruje, vůbec se mnou nemluví, a když už konečně něco řekne, buď mi vynadá, nebo si jednoduše na mně vylívá vztek. Nikdy si nevšiml toho, jak jsem se kvůli němu snažil, tolik snažil, ale stejnak byl a je zaslepený svou prací. Dělá, jako kdybych neexistoval, byl by rád, kdybych neexistoval.

Najednou se zase rozvzlykal. Eunhyuk cítil jeho bolest, už se nemohl dívat na jeho smutný obličej. Přistoupil k němu obmotal svoje ruce kolem jeho těla a přitáhl si ho k sobě. Hladil ho po vláskách se slovy, " Neboj, bude to v pořádku, o to se postarám." Poté ho do nich políbil. Donghae nevěřícně k němu zvedl hlavu. Chvíli si hleděli do očí, pozorně si je prohlíželi, ale v momentě, když se Donghaeovi do tváří nahrnula krev, schoval opět svoji tvář v Hyukově hrudi. Za pár sekund se od něho odtrhl a utřel slzy. "Promiň, nechtěl jsem tě tím nějak otravovat, prostě jsem to ze mě vyletělo." "Né, to je v pořádku. Chápu, jak se cítíš, jsem trošku podobný případ." "O-Opravdu?" " Ano." Hae si nervózně hrál s prsty (jako Hinata, když mluví s Narutem), " b-b-b-budeme kamarádi?," zeptal se stydlivě. "No.. já přesně nevím, co takový kamarád dělá, ale.., Ano budeme kamarádi. "Ty jsi taky neměl nikdy opravdového kamaráda?," řekl překvapený Hae. "Popravdě ne." " Takže budu tvůj první, jako ty můj," zazubil se. "Jo to budeš, usmál se." "Ještě bych chtěl od tebe něco slíbit. Předešlí kamarádi, které jsem měl, si se mnou jen hráli, protože můj otec je bohatý. Když zjistili, že já zas tak bohatý nejsem, ignorovali mě. Slib mi, že takový jako oni nebudeš, slib mi to, prosím tě." Eunhyuk pohlédl Donghaeovi do jeho uplakaných očí, zajel rukou do jeho vlasů, mírně je rozcuchal a řekl, "Slibuji." Dongímu se objevil na tváři úsměv. Hyuk se podíval na hodinky. "Jěžiši, musíme si pohnout."Zamířili ke škole a jejich kroky musely zrychlit, aby ji stihli včas. Když se dostali do školy Hyuk zjistil, že Dongí bude k nim chodit do třídy. Samozřejmě mu hlídal místo vedle sebe, no popravdě ani ho hlídat nemusel. Nikdo by si k němu stejnak nesedl. " Škola dnes utekla obzvlášť rychle.. je to kvůli tomu, že tu nejsem sám?," říkal si pro sebe Eunhyuk. Takhle to šlo celý týden. Eunhyuk: Poznávám ho čím dál tím víc a víc. Zábavný, chytrý, milý, trošku dětinský, stydlivý, roztomilý a sexy, toto všechno je. Jen mě štve, že každou noc kvůli němu nemůžu spát, pořád na něho musím myslet, asi,… asi ho začínám mít rád. Další den na mě Hae na rohu nečekal. Je to naše setkávací místo. Přišlo mi to divné, protože Hae se mě držel jako klíště poslední dny, samozřejmě mi to nijak nevadilo, právě naopak. Nijak jsem to neřešil a vyrazil do školy. První hodinu byl tělocvik. Když jsme se šli převlíknout do našeho červeného, školního, sportovního úboru klíště pořád nikde. Asi mu dnes nebylo dobře, tak zůstal doma, pomyslel jsem si. Při nástupu na začátku hodiny jsem uslyšel, jak se dva spolužáci baví o něčem nepodstatném, dokud jsem neuslyšel jméno Donghae. "Kde je Hae?, je nemocný?" ptá se jeden. "No ráno jsem ho tu viděl, takže nemocný určitě není, měl by tu někde být. Mířil sem s nějakými třemi kluky," odpověděl druhý. Okamžitě jsem se k němu otočil, chytl ho za triko a přitáhl si ho blíž. "Kam, že se poděl Hae, Kdo byli ti kluci?!" Kluk stuhnul a nevydal ani hlásku. Dělej řekno to, nebo nebo (nerad toto říkám) tě tak zbiju, že tě doma nepoznaj." "N-no já přesně nevím, kde je, jen vím, že mířili do místnosti s nářadím. Ti kluci jsou no teďka nevím, jak se jmenují, ale často nosí nagelované vlasy a chodí o ročník nebo o dva výš." Hned mi bylo jasné, kdo jsou ti kluci. Musím se k němu dostat co nejdřív, bůh ví, jak mu můžou ublížit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama