PŘESTĚHOVALI JSME SE NA JINÝ BLOG > ODKAZ
Jelikož tohle byl náš první blog, byly jsme ukvapené a udělaly spoustu chyb, proto je v článcích nepořádek.
Navíc už k-pop skoro neposloucháme a z toho důvodu to stěhování.
Některé povídky předěláme i na druhý blog a budeme v nich pokračovat tam.
O povídky které jste žádali, budete moct brzy vidět na novém blogu.
Některé recenze budou také předělány (spíše ty novější).
Doufáme, že nás budete nadále podporovat avšak už v novém kabátu.
Děkuji.
Ryukí

1.Pomoc od přítele

10. dubna 2013 v 20:41 | Akary |  Pomoc od přítele
Tak, právě před chvíli jsem dopsala povídku na pokračování. :D Snad se nebudete moc nudit a kdyby náhodou ano, ke konci by jste se nudit neměli :D. Povídka bude mít tak max. 5 dílů a o tom ještě pochybuju :D. no nic přeji pěkné čtení. ^^

" Tak už zase do školy, bože to je vopruz," radoval se (myšleno ironicky) vycházející Eunhyuk a směřující ke škole. Hyuk měl na sobě svoji letní, školní uniformu. Modré sako, košile, kravata, to se k němu nehodilo. Né že by mu to neslušelo právě naopak, jen se v tom necítil moc dobře.

Kdyby mohl, chodil by do školy radši ve svém pyžamu. Hyuk se moc neučil, vlastně to ani nepotřeboval. Stačilo se mu na to jenom jednou podívat a všemu rozuměl a vše uměl. Byl chytrý žák, ikdyž byste na první pohled to do něho neřekli. Ve škole nebyl člověk, který by se mu nevyhýbal. Studenti totiž věděli, že je velmi vznětlivý a má velkou sílu, takže se mu vyhýbali obloukem, aby jim něco neudělal. Byla pravda, že byl trošku výbušnější, než kdokoli jiný, ale až moc to přeháněli, a proto Eunhyuka obklopovala samota. Avšak mu to nevadilo, už si zvykl, protože když byl dítě, hodně starších dětí ho šikanovalo, proto upřednostňoval samotu před nastávajícími nepřáteli. Nikdy pravého přítele nepoznal. Hyuk měl jinak přátelskou povahu, ale nikdo ji nepoznal, protože v jeho škole je hodně lidí co šikanuje ty slabší a on je proto k nim nepřátelský. Nesnáší tu partičku kluků, co obtěžují ostatní. Jak si tak vykračoval ke škole, jemný vítr si pohrával s jeho hnědými vlasy a hladil ho po tváři. Byl velmi příjemný a obzvlášť v tomto počasí. " To je dnes, ale krásné počasí," řekl a pohlédl k obloze svýma tmavýma očima, najednou však uslyšel nějaký hluk. Uviděl skupinku lidí kopající do jednoho člověka na zemi. Ihned poznal svoje spolužáky a vyrazil k nim. " Co si myslíte, že děláte?!," zakřičel na ně, když se k nim blížil. Skupinka se okamžitě rozutekla, protože věděla, kdo se k nim blíží. " Jsi v pořádku?" " No jo, jsem," řekl kluk pořád ležící na zemi. Při pohledu na toho kluka jsem si uvědomil, že mi někoho připomíná, ano sám sebe. " Jsi opravdu v pořádku?," zeptal jsem se ho ještě jednou, podal mu ruku a pomohl mu vstát. Konečně jsem mu viděl do tváře. Měl velmi krásný obličej, který mu zdobily jeho čokoládově hnědé oči, naneštěstí byly zality slzami. Osoba se na mě chvíli dívala a pak mě objala. Objetí jsem jí ho opětoval. Odtáhla se ode mě a řekla " Omlouvám se já…já, se omlouvám, nechtěl jsem." " To je v pořádku, vím jaké to je," usmál jsem se na něho a pohladil ho po vlasech. " No nic já už musím jít do školy, tak zase někdy, Ahoj," rozloučil jsem sea snaži se dál pokračovat v cestě. "Počkej, ty chodíš na tu střední školu, co je za rohem?" " Ano, proč se ptáš.?" " No já jsem přestoupil z jiné střední školy na tuto. Nevadilo by ti, kdybych šel kousek s tebou?" " Jasně. Jak se vlastně jmenuješ?" " Jsem Lee Donghae, ale můžeš mi říkat Hae."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama